V květnu 2005 jsem se připojil ke skupince lidiček prahnoucích po poznání kultury daleko za hranicemi Evropy východním směrem,v zemi rudé barvy, vzrůstu malých lidí a přesto na duchu velkých. Čína, resp. její představitelé na ambasádě nám dali souhlas se vstupem a my jsme mohli začátkem srpna přistát v hlavním měste Peking. Tato měsíční pouť nebyla jen přínosná z hlediska cestovatelského a poznávacího, ale myslím si, že většině zúčastněných zanechala silný dojem kdesi uvnitř a vzbudila vděčnost za to, co člověk má kolem sebe doma a co obyčejně bereme jako samozřejmost.

Přelidněnost a každodení honba za přežitím, bezohlednost a nízká hodnota samotného lidského života, vzájemný vztah lidí v přeplněných ulicích velkoměst...To všechno mne z počátku vyděsilo. Takzvaný kulturní šok byl velký ale nakonec si člověk přivykne a pak už ho nic nepřekvapí.
Konec konců dobří lidé žijí všude a tak po poznání některých z nich jsem začal na vše kolem nahlížet jinak.

14 August, 2005

Shaolin Temple



Mnou velmy očekávana zastávka v Shaolin Temple, místo toliko známé světu především i díky Holywoodským producentům. Jedná se o něco jako univerzitu bojových umění Shaolinu.



Naštvat některého z mnichů se nevyplácí!



mohlo by se stát, že vás přetransformuje z místa A do místa B a za letu vám proplete žebra střevama. Ale není tomu tak. Lidé jsou zde přijemní ukáznění a tolerantní navzdory oprsklým turistům. Pravdou je že vidět představení a ukázku umění místních studentů stojí za to.



Někteří zase tak zle nevypadají a nejspíš by se jich nelekla ani kočka na ulici(které jsou zde hodně lekavé)

Posted by at

No comments:

Post a Comment

Subscribe to: Post Comments (Atom)