Tak jsme se dostali z Hohhotu hluboko do rozlehlých plání, kde byste se mohli procházet celé dny a pořád byste se nemohli nabažit toho klidu a samoty zde. Pokud chcete můžete se zde ztratit tak, že už vás nikdo nepotká.
Ubytování nám bylo nabídnuto ve stanu zvaném Jurta. Pohodlné, útulné a čím více lidí v ní spí, tím je vám v noci více teplo.
Domorodci pro nás uspořádali takovou malou oslavičku a její součástí, krom závodů na mongolských koních (něco mezi koněm a poníkem), byl též tradiční zápas.
Místní šampion vyzval někoho z cizáků aby s ním poměřil síly...nikdo se dobrovolně nenašel a tak jsem byl demokraticky zvolen, že budu reprezentovat "evropany" a navlečen do podivné vestičky se postavil šampiónovi.
Boj z počátku vypadal nerozhodně, i přes můj výškový nadhled a delší ruce byl můj soupeř nebezpečný a snažil jsem ho nepodceňovat. Po několika desítkách vteřin, kdy jsme se drželi za vesty a otáčeli a zmítali sebou, jak na vesnické zábavě přešel mongol do útoku a pokusil se mi chytit nohu. To se mu však nepodařilo a skončil objímaje můj pas s hlavou natlačenou do mého žaludku. Tato pozice byla vhodná pro mě, poněvač jsem mohl rukama chytnout mongola za zadnici a zvednout ho do vzduchu. Chvilku jsme vypadali jak cirkusoví akrobati učící se stojku, když se tato pozice přestala mongolovi líbit. Přeci jen být hlavou dolů, žádná slast. Jak to dopadlo...detailnější vyprávění naleznete v "Poštovní holubici z Číny"
No comments:
Post a Comment