Na prahu Mongolska

Tak jsme se dostali z Hohhotu hluboko do rozlehlých plání, kde byste se mohli procházet celé dny a pořád byste se nemohli nabažit toho klidu a samoty zde. Pokud chcete můžete se zde ztratit tak, že už vás nikdo nepotká.



Ubytování nám bylo nabídnuto ve stanu zvaném Jurta. Pohodlné, útulné a čím více lidí v ní spí, tím je vám v noci více teplo.



Domorodci pro nás uspořádali takovou malou oslavičku a její součástí, krom závodů na mongolských koních (něco mezi koněm a poníkem), byl též tradiční zápas.



Místní šampion vyzval někoho z cizáků aby s ním poměřil síly...nikdo se dobrovolně nenašel a tak jsem byl demokraticky zvolen, že budu reprezentovat "evropany" a navlečen do podivné vestičky se postavil šampiónovi.



Boj z počátku vypadal nerozhodně, i přes můj výškový nadhled a delší ruce byl můj soupeř nebezpečný a snažil jsem ho nepodceňovat. Po několika desítkách vteřin, kdy jsme se drželi za vesty a otáčeli a zmítali sebou, jak na vesnické zábavě přešel mongol do útoku a pokusil se mi chytit nohu. To se mu však nepodařilo a skončil objímaje můj pas s hlavou natlačenou do mého žaludku. Tato pozice byla vhodná pro mě, poněvač jsem mohl rukama chytnout mongola za zadnici a zvednout ho do vzduchu. Chvilku jsme vypadali jak cirkusoví akrobati učící se stojku, když se tato pozice přestala mongolovi líbit. Přeci jen být hlavou dolů, žádná slast. Jak to dopadlo...detailnější vyprávění naleznete v "Poštovní holubici z Číny"

Shaolin Temple

Mnou velmy očekávana zastávka v Shaolin Temple, místo toliko známé světu především i díky Holywoodským producentům. Jedná se o něco jako univerzitu bojových umění Shaolinu.



Naštvat některého z mnichů se nevyplácí!



mohlo by se stát, že vás přetransformuje z místa A do místa B a za letu vám proplete žebra střevama. Ale není tomu tak. Lidé jsou zde přijemní ukáznění a tolerantní navzdory oprsklým turistům. Pravdou je že vidět představení a ukázku umění místních studentů stojí za to.



Někteří zase tak zle nevypadají a nejspíš by se jich nelekla ani kočka na ulici(které jsou zde hodně lekavé)

Cestou

To co mně do Číny nejvíce lákalo bylo poznání kultury, především náboženství, filozofie a jak se toto projevuje na obyčejných lidech...východní země jsou opředené rouškou tajemství v duchovním rozvoji a lákavé pro mnoho poutníků.



Ve velkých městech máte však problém, že ani tak nepotkávate obyčejné lidí, ale samé turisty. Jako by člověka po příjezdu odizolovali a natlačili do míst, kde jsou právě jen ti turisti.



A tak jsem se těšil až opustíme tyto atrakce a konečně se vydáme do končin méně populárních a tedy turismem nezkažených.



Jeden z příkladů, Velká čínská zeď. Když toužíte po procházce ve frontě lidí táhnoucí se až kam oko dohlédne, plahočení se na slunci, v 90%vlkosti za pošťuchování a strkání se se sousedem s neustále někým nalepeným na vaši zadnici, je toto místo ideální.



Pokud netrpíte fobií z lidí, zde začnete...



Tak a konečně se dáváme na cestu,ČD alias Čínské dráhy nám zajišťují dostatečný komfort i když ne dostatek místa pro nás habány. Holt ty čínské vlaky jsou stavěné na menší postavy.



Usměvavá průvodčí nám však zpříjemňuje cestu a krátí čas pokusy o konverzaci. Bohužel vzdělanost populace v cizojazyčném směru je slabá a máte opravdu kliku narazíte-li na někoho mluvicího jazykem alespoň vzdáleně se podobajícímu angličtině.



Sem, tam si člověk pronajme mikro busík jako je tento. Potom však počítejte s tím, že neplatíte jen za přepravu, ale i za požitek z jízdy. Jízda se mnohdy může podobat známým atrakcím z poutí jako horské dráze nebo elektrickým autíčkům narážejícím do sebe.Člověk si tak připadá. To pak vychutnáte dvojnásob čaj v klidu a ve stínu stromů v krásné meditační zahradě s pocitem přežití...


Že v silničním provozu platí jediný předpis a to trub ať o tobě ostatní vědí, to je to co člověk po čase začne chápat. Když vidíte přeplněné víceproudovky, obrovské křižovatky, auta jezdící v protisměru, vše jakoby se odehrávalo v naprostém chaosu. Jeden z taxikářů, kterého jsme zastavili, tipovali jsme ho na 14let, neuměl číst a neměl ani řidičák. Měl však taxík, věděl kde je plyn a volant, tak jezdil!
Nejsilnějším zážitkem, kdy jsem se loučil se životem, byla cesta po čtyř proudé dálnici s řidičem autobusu námi mu přidělenou přezdívkou "kamikadze". V jednu chvili se před námi dálnice uzavřela a všechny pruhy byly zaplněné předjíždějícími auty v protisměru. Rychlost předjiždějících aut se však lišila v řádech desetin KM v hodině, takže jeli podél sebe...Náš řidič, když už se vzdálenost od protijedoucích aut nebezpečně snižila, začal jednat. Troubil!!! A přidal plyn. V tento okamžik jsme se všichni znovu narodili. Protijedoucí auto jsme míjeli o centimetry, když naposlední chvíli uhnulo. Více vyprávění naleznete v rubrice "Dopisní holubice z Číny" která bude co nevidět v provozu.

Peking

Zakázané město a po světě nechvalně známé náměsti Tiananmen, jedny z nejvíce navštěvovaných turistických míst. Turista s foťákem kam oko dohlédne a stejně tak policista s obuškem...tvoří se zde taková rovnováha sil.



Policisty najdete na každém rohu a kdyby jste snad měli pocit, že nejste v bezpečí, stačí se podívat na demonstraci připravenosti těchto malých policistů při potlačování nepokojů. Policisté zde na vymezených prostorech před zraky všech procházejících trénuji a předvádí se.



Pravdou je, že bych se nerad dostal mezi ty jejich štíty a dlouhé hole...Radeji držet hubu a krok.



Olympiáda se už blíží...nedočkavě ji očekávají zde všichni. Přípravy jsou patrné všude. V tuto velkou událost musí být vše perfektní...taková je Čína.



Panda v Pekingské ZOO má všechno kolem na háku...



...a my též po konzumací tohoto nápoje s příchutí piva. Bylo nám řečeno, že pokud má výrobek na etiketě rudou hvězdu, pak je to záruka kválity!